Pohádky na dobrou noc

V dávných dobách, kdy Zemi obývali dinosauři, žil malý triceratops jménem Danny. Byl to veselý a zvídavý mladík, ale měl jedno velké tajemství: bál se vody. Každýkrát, když viděl jezero nebo řeku, jeho srdce začalo bušit rychleji a nohy se mu třásly strachem.

Jednoho slunečného dne, když Danny hrabal v zemi svými ostrými rohy, narazil na starou, zmuchlanou mapu. Mapa ukazovala cestu k záhadnému ostrovu uprostřed velkého oceánu. Na ostrově byl nakreslen obrázek zvláštního pokladu. Dannyho zvědavost převážila nad jeho strachem, a tak se rozhodl vydat na dobrodružnou výpravu.

Danny sebral všechnu svou odvahu a pověděl o svém objevu svým nejbližším přátelům: velociraptorovi Vítkovi, brachiosauru Báře a pterodaktilu Pájovi. Všichni byli nadšení a rozhodli se, že se k Dannyho výpravě přidají. Společně postavili velký vor z palmových klád a začali veslovat směrem k ostrovu.

Když se blížili k ostrovu, temné vody pod nimi se začaly vlnit a z hlubin se vynořil obrovský pleziosaurus. Danny cítil, jak mu srdce znovu začalo rychle bušit. Ale k jeho překvapení byl pleziosaurus velmi laskavý. Představil se jako Pavel a nabídl se, že je dopraví na ostrov na svém hřbetě. Pavel jim vyprávěl o svých dobrodružstvích v hlubinách oceánu a Danny začal chápat, že voda nemusí být vždy děsivá.

Když dorazili na ostrov, objevili skvostný vodopád a krásné prameny čisté vody. Danny se odvážil a poprvé v životě se smočil ve vodě. Bylo to úžasné! Po návratu domů vyprávěl všem svým dinosauřím přátelům o svém dobrodružství a o tom, jak překonal svůj strach z vody. A tak se Dannyho výprava stala legendou, kterou si dinosauři vyprávěli ještě mnoho generací poté.

Byl jednou jeden malý Zajíček. Žil v hlubokém, zeleném lese, kde rostly borovice vysoké jako mrakodrapy a potok šuměl jako stará pohádka. Zajíček byl známý svým veselým skákáním a radostí z malých věcí. Jeho den začínal probuzením s prvními paprsky svítání, pak skákání mezi borovicemi, hraní se svými přáteli – Veverkou, Srnkou a Ježkem, a samozřejmě také hledáním čerstvých mrkví, jeho nejoblíbenější pochoutky.

Jednoho dne, když Zajíček hrabal v půdě za další sladkou mrkví, narazil na něco nezvyklého. Byl to malý, stříbrný květ, jehož lístky leskly jak hvězdy v noci. Byla to Měsíční květina, květina, kterou ani nejstarší v lese nikdy neviděli. Byla krásná, ale také smutná, protože bez měsíčního světla její lístky začínaly vysychat.

Zajíček se nemohl dívat, jak tak krásný květ vysychá, a rozhodl se mu pomoci. Ale jak? Les byl plný stromů a květina potřebovala měsíční světlo k přežití. Rozhodl se, že najde místo, kde budou měsíční paprsky květinu svítit celou noc.

To byl začátek Zajíčkova velkého dobrodružství. Skákal přes kořeny, plul po řece, probíral se hustým podrostem, a vždy když našel volné místo, vynesl květinu na svém malém chvostu k měsíčnímu světlu. Ale i přes veškerou snahu to nikdy nebylo dostatečně dlouho, a Měsíční květina začínala vypadat stále smutněji. Zajíček ale neztratil naději. Věděl, že musí najít to správné místo, a tak pokračoval v hledání.

A nakonec, po mnoha dnech a nocích, našel to pravé místo na vrcholu malého kopce, kde stromy nezakrývaly měsíční světlo. Zajíček pečlivě umístil květinu na vrchol a sledoval, jak její lístky ožívají pod měsíčními paprsky. Měsíční květina byla zase šťastná a Zajíček také. Naučil se, že i když je cesta těžká a zdá se, že vše je ztraceno, nikdy se nesmí vzdát. A tak Zajíček a Měsíční květina zůstali přáteli navždy, a každý, kdo přišel do lesa, mohl vidět jejich krásný příběh na vrcholu kopce.