Ema Zvědavka – Zázračná krabice

Bylo sobotní ráno a Natálka zrovna stavěla z kostek věž, zatímco Ema Zvědavka si dřímla v rohu na dece. Když vtom se z koupelny ozvalo: „Vrrr… bzzzz… šplouch!“ Ema otevřela oči a nastražila ouška. „Co to bylo?“ zašeptala a zvědavě se vydala tím směrem. Dveře do koupelny byly pootevřené a zpoza nich vycházel zvláštní rytmický zvuk, jako by tam někdo tancoval se sudem plným vody. „To musím vidět,“ řekla si rozhodně a proklouzla dovnitř. A tam to uviděla – velkou bílou krabici s kulatým okýnkem, za kterým se točilo prádlo jako na kolotoči. „Tohle není jen tak obyčejná skříňka,“ hlesla Ema. „To je určitě kouzelný stroj!“

Přisedla si opatrně blíž k pračce, až téměř nalepila čumáček na její skleněné dvířko. Vevnitř se točily ponožky, trička i ručníky a celé to vypadalo jako malý vír. „Jééé, to je jako tancující víla z vody!“ vydechla Ema okouzleně. Buben se točil pomalu, pak rychle, pak se zastavil a pak se znovu roztočil, a to tak rychle, že prádlo splývalo do jedné barevné šmouhy. Zvuky pračky byly tajemné, občas zakvílela, občas zabzučela, ale nikdy to nebylo strašidelné – spíš jako píseň zvláštního stroje. Ema byla uchvácená. „Co když to není jen stroj? Co když je to portál do vodního světa?“ pomyslela si a představila si, jak vpluje dovnitř a nechá se točit s ostatními ponožkami.

Najednou se Ema zasnila. Představila si, že skleněné okýnko je brána a ona – malý křeček – se chystá vstoupit do jiného světa. Světa, kde kapky zpívají a pěna se vznáší jako obláčky. Zavřela oči a najednou si připadala, jako by opravdu klouzala po proudu vody, vířila s tričkem a tančila s ponožkami. „Cesta do Bubenlandu!“ smála se ve své představě. Jenže pak jí na čumáčku přistála malá kapička vody, která unikla z pračky. Otevřela oči a zamrkala. „Počkat… to není kouzlo? To je… skutečný stroj?“ Ema si sedla rovně a rozhodla se zjistit pravdu. A právě v tu chvíli se k ní přikutálela maličká, trochu vyždímaná, pruhovaná ponožka.

„Ahoj,“ pípla ponožka a Ema se polekala. „Ty mluvíš?“ „Jistě! Jsem ponožka, co zažila stovky otáček!“ usmála se. Ema zírala. „Můžeš mi říct, co je tahle věc zač?“ zeptala se. Ponožka se zhluboka nadechla (tedy spíš se napnula a vydechla vodní páru) a začala: „Tohle je pračka. Funguje tak, že do ní dáš špinavé oblečení, přidáš trochu vody a pracího prášku – to je takový voňavý pomocník – a pak se vše začne točit.“ „To vím!“ přikývla Ema. „Ale co to točení dělá?“ Ponožka vysvětlila, že to pomáhá vodě a prášku dostat se do všech záhybů oblečení, aby ho důkladně vyčistily. A nakonec se voda zase vypustí a všechno se pořádně vyždímá.

„A to ještě není všechno,“ pokračovala ponožka, „když se prádlo točí opravdu rychle, říká se tomu odstřeďování. To je, jako když se někdo zatočí tak moc, že mu z kapsy vypadne kapesník – pračka tím dostane ven všechnu přebytečnou vodu.“ Ema poslouchala s otevřenou tlamičkou. „A kde se bere ta voda?“ zeptala se. „Z trubky! A potom zase odteče pryč do odpadu.“ A prášek? „Ten se nasype do speciální přihrádky, která ho pustí dovnitř právě ve správnou chvíli. A některé pračky dokonce i hřejí vodu, aby se nečistoty lépe rozpustily!“ Ema byla unešená. „Takže to není portál – ale stroj, co pomáhá?“ „Přesně tak!“ kývla ponožka. „Ale pozor, nesmí se do něj lézt. Není to hračka, ale důležitý domácí pomocník.“

Když buben přestal točit a maminka otevřela dvířka, ponožka se přikutálela zpět do prádla. „Díky za rozhovor!“ zavolala Ema. Ponožka ještě zamávala a zmizela ve voňavé hromádce. Ema si s úžasem sedla vedle koše a přemýšlela. Tolik nových věcí se dnes dozvěděla! Když se vrátila za Natálkou, pošeptala jí do ouška: „Víš, jak funguje pračka?“ Natálka se zasmála. „To je tajemství dospělých…“ A Ema si pomyslela: „Už není! Já to vím.“ A usnula spokojeně u její nožky, zatímco ve vzduchu ještě voněl čerstvě vypraný ručník a z koupelny dozníval dozvuk zázračného bubnu.