Zlatovláska
Bylo jednou jedno velké království, jehož král byl velmi mocný, ale i nesmírně pyšný. Doslechl se o kráse princezny Zlatovlásky, jejíž vlasy se leskly jako ryzí zlato a jejíž oči byly modřejší než letní obloha. Král zatoužil mít ji za ženu, ale věděl, že cesta k ní nebude snadná. Zavolal si proto svého nejvěrnějšího sluhu Jiříka a poručil mu, aby se za Zlatovláskou vydal. Starý mudrc však Jiříka varoval: „Zlatovláska je chráněna kouzelným pramenem, který ji nedovolí opustit svůj domov, dokud neprojdeš třemi zkouškami.“ Jiřík byl statečný a laskavý mládenec, a tak se bez zaváhání vydal na cestu.
Cesta byla dlouhá a nebezpečná. Jiřík putoval lesy, poli a řekami, a při tom narazil na tři zívřata v nouzi. Nejprve uviděl houf mravenců, kteří se snažili zachránit své obživu, které jim spláchla prudká bouře. „Pomohu vám,“ řekl Jiřík a opatrně jim posbíral jejich zrnka. Pak uviděl malou rybku, která ustrnula na suchu. Vrátil ji do vody a ona mu poděkova la: „Až budeš potřebovat pomoc, vzpomeň si na mě.“ Nakonec zachránil raněného havrana, který už neměl sílu vzlétnout. „Dobré srdce tě odmění,“ zakrákoral havran a s Jiříkovou pomocí se znovu vznesl do vzduchu.
Když Jiřík dorazil ke kouzelnému prameni, objevil se před ním starý strážce. „Chceš-li spatřit Zlatovlásku, musíš splnit tři úkoly,“ řekl. První úkol bylo sesbírat perly rozházené v trávě. Jiřík nevěděl, jak to dokáže, ale tu přiběhli mravenci a každý donesl kousek perly, a tak byl první úkol splněn. Druhý úkol bylo vylovit zlatý prstýnek ze dna hluboké řeky. Jiřík už si zoufal, ale najednou se objevila rybka a vynesla prstýnek v ústěch. Třetí úkol byl nejtěžší – najít pramen věčné mládí, který byl skryt v hlubinách lesa. „Neboj se,“ zakrákoral havran, „ukážím ti cestu.“ A opravdu, dovedl Jiříka k prameni, odkud nabral vodu do zlaté lahvičky.
Jakmile Jiřík splnil všechny úkoly, objevil se před ním kouzelný zámek a z něj vystoupila Zlatovláska. Byla krásnější, než si kdy dokázal představit. „Vidím, že máš statečné srdce,“ řekla s úsměvem. „Ale pokud mě chceš odvést, musíš ještě splnit poslední úkol – donést vodu z tohoto pramene svému králi, aby se ukázalo, zdali si mě zaslouží.“ Jiřík souhlasil a společně se vydali zpět na cestu.
Po několika dnech dorazili ke královskému hradu, kde netrpělivý král čekal na Zlatovlásku. „Vítej, překrásná princezno!“ vykřikl. „A kde máš vodu věčné mládí?“ Jiřík mu ji podal, ale jakmile se král napil, neproměnil se v mladíka, jak očekával, ale v obláček dýmu a zmizel. Kouzlo ukázalo, že král nebyl hoden Zlatovlásky. Ta se otočila k Jiříkovi a s radostí řekla: „Ty jsi byl celou cestu statečný a laskavý. Chceš-li, budu tvou ženou.“
A tak se Jiřík a Zlatovláska vzali a společně vládli království s láskou a spravedlností. Každý, kdo se napil vody z kouzelného pramene, zůstal navěky dobrým a šťastným člověkem. A tak žili šťastně až do konce svých dnů.
