Strašidelná dobrodružství Emilky a Dýňového skřítka
Jednou v podzimní podvečer, když Emilka seděla u okna a dívala se, jak vítr roznáší zlaté listí po zahradě, zahlédla za plotem něco podivného. Kousek za domem, tam, kde obvykle bývala obyčejná louka, stál hustý les, který tam nikdy předtím neviděla. „To je ale zvláštní,“ pomyslela si Emilka. Obula si svoje malé botky a vyběhla ven. Jakmile prošla brankou, ocitla se na začátku cesty vedoucí přímo do tajemného lesa. Stromy tam šeptaly a větve se ohýbaly ve větru, jako by ji chtěly pozvat dovnitř. Emilka, zvědavá a trochu nesvá, se rozhodla, že se podívá blíž.
Když Emilka šla stále hlouběji a hlouběji do lesa, náhle před ní na cestě zasvítilo oranžové světýlko. Zpočátku si myslela, že je to jen obyčejná dýně zapomenutá po nějaké oslavě, ale když se přiblížila, dýně najednou začala mluvit! „Ahóój, co děláš v mém lese takhle pozdě?“ ozvalo se vesele. Emilka nadskočila a vykřikla: „Ty mluvíš?!“ Dýně se zakutálela blíž a z ní vyskočil malý, usměvavý skřítek v zelené čepici. „Jsem Dýňový skřítek, strážce Halloweenu. A ty?“ zeptal se zvědavě. Emilka mu rychle pověděla, jak přišla do lesa, a skřítek se na ni zkoumavě podíval. „Máš ráda Halloween?“ ptal se dál. Emilka přikývla, ale přiznala, že letos nemá žádný kostým. „Neboj, já ti povím, proč je Halloween tak důležitý, a možná ti pomůžu najít ten správný kostým,“ zasmál se skřítek a vedl ji dál lesem.
Cestou skřítek Emilce vyprávěl staré příběhy o Halloweenu. „Víš, proč se na Halloween lidé převlékají za strašidla?“ zeptal se. Emilka zavrtěla hlavou, očima visela na každém jeho slovu. „Kdysi dávno, v dávných časech, strašidla opravdu přicházela na svět na Halloween,“ začal skřítek tajemně. „Ale nebyla to strašidla, která by chtěla lidem škodit, spíše jen hledala trochu legrace a dobrodružství. Lidé se báli, a tak se začali převlékat do kostýmů, aby strašidla oklamali a ukázali jim, že se jich nebojí. Strašidla to uznala jako znamení odvahy a začala se s lidmi kamarádit.“ Emilce se ten příběh líbil, ale skřítek pokračoval: „Teď ale, bohužel, jedna zlá čarodějnice se rozhodla, že Halloween letos zruší. A pokud ji nezastavíme, žádné strašidlo ani kostým už nikdy neuvidíš.“
Emilka se trochu bála, ale věděla, že musí něco udělat. „Jak můžeme čarodějnici zastavit?“ zeptala se odhodlaně. Skřítek se zamyslel. „Musíme jí ukázat, že se nebojíme! Jen když bude vidět, že se děti stále nebojí převlékat do strašidelných kostýmů, Halloween přežije.“ Společně se vydali do temné části lesa, kde čarodějnice žila. Vzduch kolem nich byl těžký a chladný, a Emilka si musela pevně držet skřítkovu ruku, aby se neztratila. Najednou před nimi vyrostla vysoká postava s dlouhým černým pláštěm a špičatým kloboukem. „Kdo se opovažuje rušit mou lesní říši?“ zakřičela čarodějnice, jejíž hlas zněl jako praskání suchých větví. „Jsme tu, abychom tě zastavili!“ vykřikla Emilka srdnatě, i když se jí trochu třásl hlas. Čarodějnice se na ni zle podívala, ale skřítek jí rychle skočil do řeči: „Náš Halloween nikdy nezrušíš!“
Čarodějnice se zasmála. „Vy malí hlupáčci, myslíte si, že mě můžete zastavit? Všechny dýně jsem již začarovala, aby se nikdy nerozsvítily a kostýmy se staly obyčejnými hadry!“ Emilka se podívala na skřítka a pak zpět na čarodějnici. „Ale Halloween není jen o dýních a kostýmech,“ řekla odhodlaně. „Je to o odvaze, radosti a o tom, že se nebojíme být trochu jiní.“ Skřítek ji povzbudivě chytil za ruku a přidal se: „Lidé i děti se budou vždy převlékat a slavit, ať uděláš cokoliv!“ Čarodějnice ztuhla, jakoby najednou ztratila všechnu svou moc. Emilka cítila, jak ji zaplavuje pocit odvahy. Vzala skřítka za ruku a společně vykřikli: „Halloween bude dál!“ V tu chvíli se čarodějnice roztříštila na tisíce zlatých lístků, které vítr odvál daleko pryč. Halloween byl zachráněn.
Když se vrátili zpět z lesa, celé město už bylo ozářené svítícími dýněmi a děti v kostýmech běhaly po ulicích, radostně si hrály a smály se. Emilka se s úsměvem přidala ke svým kamarádům, teď už věděla, že nejde jen o masky a sladkosti, ale o odvahu a radost, kterou Halloween přináší. Dýňový skřítek se na ni naposledy podíval, mrkl a tiše zmizel zpět do lesa, odkud přišel. Emilka věděla, že kdykoliv bude potřebovat trochu odvahy, stačí si jen vzpomenout na svého malého kamaráda a jeho příběhy. Oslavy Halloweenu byly ten večer plné smíchu a radosti a Emilka už nikdy nezapomněla, jaké to je postavit se svým strachům. A kdykoliv se vítr prohnal zahradou, věděla, že skřítek je někde poblíž.
Konec.
