Oslík Oskar a kouzelná květina
Na malé farmě uprostřed zelených luk žil oslíček jménem Oskar. Oskar byl šedivý a měl veliké uši, které se třepotaly, když běžel po dvoře. Každé ráno se probouzel s radostí, protože věděl, že na farmě je vždycky něco zajímavého. Pomáhal farmářce Anně vozit seno, hrál si s malými kuřátky, a někdy se jen tak válel v měkké trávě pod jabloní. Přestože měl Oskar spoustu kamarádů mezi zvířaty, často si přál něco víc – toužil po dobrodružství. „Co kdybych jednoho dne objevil něco zvláštního?“ říkal si sám pro sebe, zatímco hleděl na vzdálený les, který se rozprostíral za loukou.
Jednoho krásného jarního rána, když se rosa třpytila na trávě a ptáci zpívali v korunách stromů, rozhodl se Oskar vyrazit na průzkum lesa. Les byl tajuplný, plný šelestu listí a zvuků zvířátek. Oskar kráčel mezi stromy, až narazil na malou mýtinku, kterou osvětlovalo slunce. Uprostřed mýtinky rostla květina, jakou Oskar ještě nikdy neviděl. Měla nádherně fialové okvětní lístky a jemně zářila. Oskar k ní přičichl a ucítil sladkou vůni, která ho naplnila pocitem radosti a klidu. Když se znovu podíval na květinu, zjistil, že začala lehce zářit ještě více, a z okvětních lístků se ozval jemný hlas: „Kdo mě objeví, tomu jedno přání splním.“ Oskar nevěřil svým uším, ale rozhodl se, že květině poví své největší přání.
Oskar přemýšlel, co by si mohl přát, když vtom zaslechl tiché zašustění. Z větví blízkého stromu na něj zírala malá veverka s huňatým ocasem. „Ahoj, ty jsi Oskar, že?“ zeptala se ho, a Oskar se překvapeně otočil. „Ty mluvíš?“ vydechl oslíček a veverka se jen usmála. „Jsem veverka Viki, a v tomto lese se dějí kouzelné věci,“ odpověděla. Viki mu pověděla, že ona už dlouho žije v lese a ví o všech tajemstvích, včetně kouzelné květiny. „Můžeš si přát cokoli, ale musíš to udělat moudře,“ varovala ho. Oskar byl nadšený, že našel novou kamarádku, a spolu začali přemýšlet, co by mohlo být tím nejlepším přáním.
Po dlouhém přemýšlení si Oskar uvědomil, že si přeje, aby jeho farma byla vždy plná radosti a štěstí pro všechny, kdo na ní žijí. „Chci, aby všichni mí kamarádi na farmě byli šťastní,“ řekl květině. Květina se znovu rozzářila a kolem Oskara i Viki se objevil zlatý prach, který je obklopil. „Tvé přání bude splněno,“ řekl jemný hlas květiny, „ale musíš se na farmu vrátit a sdílet své dobrodružství.“ Oskar a Viki se vydali zpět lesem, a cestou se smáli a povídali si o tom, jaké úžasné věci mohou společně podniknout. Oskar cítil, že tohle bylo to dobrodružství, po kterém vždycky toužil – nejen něco zvláštního objevit, ale také mít nového přítele.
Když se Oskar vrátil na farmu, všichni zvířecí kamarádi se kolem něj shromáždili. Kuřátka, kozy, slepice i farmářka Anna se na něj zvědavě dívali, když jim začal vyprávět o svém dobrodružství v lese, o kouzelné květině a o tom, jak potkal veverku Viki. Jakmile Oskar dokončil své vyprávění, farma se náhle začala proměňovat. Vzduchem se neslo veselí, květiny na poli začaly rozkvétat v pestrobarevných odstínech a všechna zvířata pocítila zvláštní pocit radosti. Farmářka Anna se usmála a řekla: „Oskare, myslím, že jsi nám všem přinesl kousek kouzla.“ Všichni se rozhodli uspořádat velkou oslavu, na které zpívali, tancovali a užívali si radostné chvíle. Oskar věděl, že jeho přání se opravdu splnilo – farma byla teď tím nejšťastnějším místem, které si mohl přát, a on měl nového přítele, se kterým se těšil na další společná dobrodružství.
