O třech prasátkách
Na kraji lesa žila tři prasátka – bratři Kubík, Lojzík a Tomík. Byli to veselí čuníci, kteří se rozhodli, že je čas postavit si vlastní domovy. Každý z nich měl ale jiný pohled na to, jak by měl jejich dům vypadat. Kubík byl hravý a lenivý, nechtěl se zdržovat prací, a tak si rychle postavil lehký domeček ze slámy. „To bude stačit,“ smál se a skákal kolem domečku. Lojzík byl o něco pracovitější a postavil si dřevěný domek, který vypadal pevněji. „Je to dost silné, aby to vydrželo déšť i vítr,“ pochvaloval si. Nejstarší Tomík byl moudrý a trpělivý – věděl, že dům musí být pevný, a tak si postavil cihlový domek, který měl silné stěny a pevnou střechu. „Jen pořádný dům nás ochrání před nebezpečím,“ říkal bratřím, ale ti si z něj dělali legraci a šli si raději hrát.
Jednoho dne se kolem prasátek začala potulovat mazaná liška. Zahlédla slaměný domeček a olízla se. „Tohle bude snadné!“ pomyslela si a zaklepala na dveře. „Prasátko, prasátko, otevři mi, nebo tvůj dům sfouknu!“ Kubík se zasmál: „Ty mě nerozhodíš, liško!“ Jenže liška se nadechla, foukla jednou, foukla podruhé – a celá sláma se rozletěla po okolí. Kubík vykvikl a běžel pryč, rovnou k Lojzíkovi. „Pomoz mi! Můj dům je pryč!“ volal, když se schoval v dřevěném domku.
Liška však nehodlala prasátka nechat na pokoji. Došla k druhému domečku a zaklepala: „Prasátka, prasátka, otevřete mi, jinak váš domek sfouknu!“ Lojzík se napřímil: „Jen to zkus, liško!“ Liška se nadechla a foukla, ale dům držel. Fouknula znovu – dům se zatřásl. Na třetí pokus se dřevěné stěny rozpadly a obě prasátka utíkala do Tomíkova pevného cihlového domu.
V Tomíkově domě byli bratři konečně v bezpečí. Liška zkoušela foukat, ale cihlové zdi ani nehnuly. „Dobře, tak já půjdu komínem!“ zašeptala si pro sebe liška a vyšplhala na střechu. Tomík byl však chytřejší – rychle pod komín postavil velký hrnec s vroucí vodou. Když se liška spustila dolů, vykvikla bolestí, vyskočila ven a utíkala do lesa, kde už se nikdy neukázala.
Prasátka byla šťastná, že jsou v bezpečí. Kubík a Lojzík pochopili, že Tomík měl pravdu, a rozhodli se, že si také postaví pevné domy. Od té doby žili spokojeně, každý večer si zpívali a užívali života bez strachu z lišky. A pokud se někdy zase objevila, věděli, že pevný dům je ochrání před jakýmkoliv nebezpečím.
