O lišce Elišce a létajícím balónku

Na kraji hlubokého lesa, kde slunce prosvítá mezi stromy jako zlaté nitky a zurčí potůček, žila malá liška jménem Eliška. Eliška byla neobyčejná liška. Měla hebký rezavý kožíšek, který se na slunci třpytil jako oheň, a očičky bystré jako hvězdičky. Ale nejvíce byla známá svými nápaditými plány a zvědavým srdcem. Ráda běhala po lese, sbírala barevné listy a pozorovala mraky, které se pohybovaly po obloze. „Jednoho dne najdu něco opravdu zázračného!“ říkala si každé ráno, když vyrážela na své dobrodružství. A netušila, jak moc se tohle přání brzy splní.

Jednoho podzimního dne, kdy byl les zahalen do zlatočerveného kabátku, se Eliška vydala na své obvyklé putování. Cestou zahlédla něco neobyčejného, co se zachytilo na vysoké borovici. Byl to balónek! Ale ne ledajaký. Tento balónek zářil duhovými barvami a jemně se pohupoval ve větru, jako by měl vlastní život. Eliška neváhala ani chvíli. „Tohle musí být ten zázrak, na který čekám!“ pověděla si a s hbitými tlapkami se vydala balónek zachránit. Když ho konečně držela v tlapkách, cítila, jak je teplý a lehký jako pavučinka. Ale nejvíc ji překvapilo, když na ní zašeptal jemný hlásek: „Jsem kouzelný balónek a splním ti jedno přání.“ Eliška zůstala stát s otevřenou tlamičkou a třásla se vzrušením.

Eliška dlouho nepřemýšlela a přála si, aby mohla letět vysoko do oblak a vidět svět shora jako ptáci. Balónek se rozzářil ještě více a najednou se Eliška vznesla do vzduchu. Nejprve vykřikla úclem, ale brzy si na ten zvláštní pocit zvykla. „To je úzasné!“ smála se a pozorovala les, který pod ním vypadal jako zelený koberec posetý barevnými flíčky listí. Viděla daleké louky, větší řeky i malá městě. Letěla vysoko, až se zdálo, že se může dotknout měsíce. „Balónku, nikdy jsem nic krásnějšího nezažila,“ říkala s radostí. Balónek jen jemně bzučel, jako by se smál s ní.

Najednou Eliška zahlédla pod sebou něco zvláštního. Na vysokém stromě uprostřed lesa bylo malé ptáčátko, které vypadalo vyděšeně. Křídla mělo přimáčklá k větvi a nemohlo se hnout. Eliška okamžitě zareagovala. „Musíme mu pomoct!“ zavolala na balónek. Balónek jemně klesl dolů a Eliška se natahovala, aby ptáčátko osvobodila. „Neboj se, maličký, všechno bude v pořádku,“ říkala tichým hlasem. Po chvilce se jim podařilo ptáčátko uvolnit a to s radostí zamávalo křídly. „Děkuji, Eliško! Nikdy ti to nezapomenu!“ zakřiklíklo ptáčátko, než odletělo ke své rodině.

Po záchranné akci už se začalo stmívat. Eliška se cítila unavená, ale také šťastná. „Můžeme se vrátit domů, balónku?“ zeptala se. Balónek ji jemně donesl zpět do lesa, kde ji postavil na měkčý mechem porostlý palouček. „Děkuji ti za krásné dobrodružství, Eliško. Pamatuj, že kdykoli budeš potřebovat pomoc, stačí zavřít oči a vzpomenout si na mě,“ zašeptal kouzelný balónek a pomalu zmizel v nočním nebi. Eliška se vrátila do svého pelíšku a přemýšlela o tom, jak je důležité mít odvahu, pomáhat druhým a těšit se z krás světa kolem. A tak, s myšlenkami plnými kouzel a dobrodružství, spokojeně usnula.