Myšák Max a kouzelný sýr

Byl jednou jeden malý myšák jménem Max. Žil v malé, ale útulné myší díře, kterou si sám vyzdobil starými kousky novin a několika lesklými kamínky, které našel na cestě. Ale co měl Max ze všeho nejraději, to byl sýr. Ráno vstával s myšlenkou na sýr, celý den hledal drobky sýra a večer před spaním snil o velikých kolech sýra, které by mohl jednou ochutnat. Maxovi přátelé si z něj občas dělali legraci a říkali mu „sýrový blázen“, ale on se vždycky jen zasmál a řekl: „Jednou najdu ten největší a nejchutnější sýr na světě!“ A tak každý den běhal po celé sýpce, šmejdil v kuchyních a doufal, že objeví nějaký nový sýr, který by ještě neochutnal.

Jednou večer, když Max ležel v postýlce a díval se na měsíček, který svítil skrz malinké okénko jeho domečku, začal snít o tom, jak by to bylo krásné, kdyby existoval nekonečný sýr. „Představ si, Maxíku,“ šeptal si sám pro sebe, „jednoho dne najdeš sýr, který nikdy nedojde. Každý kousek bude lahodnější než ten předchozí, a nikdy ti nebude muset chybět.“ A jak si to tak představoval, najednou usnul. Ve snu se ocitl uprostřed sýrového království. Všude kolem něj se tyčily hory sýra – ementál, gouda, parmazán, a dokonce i sýr, který nikdy předtím neviděl. A všichni obyvatelé tohoto kouzelného světa se tvářili šťastně a Maxe zvali, aby se připojil k jejich nekonečné hostině. „Pojď k nám, Maxíku, a ochutnej,“ volal na něj starý myšák, který vypadal jako král sýra.

Ráno se Max probudil s jednou myšlenkou v hlavě: „Musím najít kouzelný sýr.“ Hned po snídani vyrazil do lesa, kde žila moudrá sova, která prý znala všechna tajemství světa. Když Max došel k její díře ve starém dubu, zavolal: „Sovo, moudrá sovo, pomoz mi, prosím!“ Po chvíli vyletěla stará sova z díry a přistála na větvi přímo nad Maxem. „Co tě trápí, malý myšáku?“ zeptala se hlubokým, klidným hlasem. Max jí vyprávěl o svém snu a o touze najít kouzelný sýr, který nikdy nedojde. Sova si Maxe chvíli zamyšleně prohlížela a pak odpověděla: „Kouzelný sýr existuje, ale je daleko. Musíš projít temným lesem a najít tajemný sýrový hrad. Ale pamatuj si, Maxíku, kouzlo sýra nespočívá jen v jeho chuti, ale v něčem mnohem hlubším.“ Max nechápal, co tím sova myslí, ale byl odhodlaný vydat se na cestu.

Max si sbalil malý batůžek s drobky sýra na cestu a vyrazil do temného lesa. Cesta byla dlouhá a náročná, plná zrádných kořenů, kterými si musel klestit cestu. Občas se zastavil, aby si odpočinul a zakousl kousek sýra, který si přinesl. Když došel k řece, kde nebyl žádný most, zastavil se a přemýšlel, jak se dostat na druhou stranu. Najednou se před ním objevila stará želva. „Kam máš namířeno, myšáku?“ zeptala se. „Hledám kouzelný sýr v tajemném sýrovém hradu,“ odpověděl Max. Želva se usmála a nabídla mu, že ho přenese přes řeku. „Někdy je lepší pomoc přijmout, než se snažit vše zvládnout sám,“ řekla moudře. Max souhlasil a brzy se ocitl na druhé straně řeky, odkud už byl hrad na dohled.

Když Max konečně dorazil k sýrovému hradu, byl celý uřícený, ale nadšený. Hrad byl obrovský, a jakmile vstoupil dovnitř, cítil tu nejlahodnější vůni sýra, jakou kdy poznal. Uprostřed velkého sálu na zlatém podnose ležel sýr, který zářil jako měsíční svit. Max se přiblížil a chtěl si kousek ukrojit, ale najednou se před ním objevil starý král myšák ze snu. „Než ochutnáš, Maxíku, pamatuj na radu sovy. Kouzlo sýra není jen v jeho chuti,“ řekl král. Max se na chvíli zamyslel. Vzpomněl si na všechny přátele, kteří mu pomohli cestou, na radu želvy i sovy. Pochopil, že opravdové kouzlo není jen ve sýru samotném, ale v tom, co na své cestě prožil a kolik nových přátel získal. A tak si vzal malý kousek sýra, usmál se a řekl: „Děkuji. Naučil jsem se, že cesta je někdy důležitější než cíl.“

A tak se Max vrátil domů, kde ho čekali jeho přátelé, a oni si spolu udělali malou sýrovou hostinu. Ale tentokrát si Max užíval nejen sýr, ale i společnost svých kamarádů.