Cesta malého Měsíčka

Bylo jednou jedno Měsíčkovo království, daleko za hvězdnou oblohou, kde každý večer malý Měsíček zářil světlem, které uspávalo děti na Zemi. Byl to krásný, tichý svět, plný stříbrného prachu a tisíců svítících hvězd. Ale malý Měsíček byl zvědavý a chtěl poznat, jaký je svět pod ním, na Zemi. Jeho otec, velký Měsíc, mu vyprávěl o zelených lesích, modrých řekách a veselých dětech, a Měsíček to všechno chtěl vidět na vlastní oči.

Jednoho dne se Měsíček rozhodl, že je čas pro jeho dobrodružství. Skočil z nebes na Zemi a začal objevovat její krásy. Potkal zvířata v lese, která byla na první pohled divoká, ale ve skutečnosti byla velmi přátelská a milá. Poznal také veselé děti z blízké vesnice, které se s ním chtěly hrát a ukázaly mu, jaké je to být dítětem na Zemi.

Ale brzy nastal problém. Když se setmělo a Měsíček chtěl zase zazářit na obloze, zjistil, že neví, jak se vrátit. Pohled na Zemi z výšky byl úplně jiný než pohled z lesa, a tak se Měsíček ztratil a cítil se sám a smutný.

Ale nebyl sám dlouho. Zvířata z lesa a děti z vesnice, které potkal během dne, mu přišly na pomoc. Všechny se spojily, aby mu pomohly najít cestu zpátky na oblohu. Pomocí světlušek a zrcadla vytvořili cestu světel, kterou Měsíček mohl sledovat zpátky do svého domova. A tak se našemu malému Měsíčkovi podařilo vrátit se na oblohu a děti na Zemi mohly znovu usnout pod jeho jemným světlem.

A od té doby, kdykoliv Měsíček zazáří na obloze, vzpomene na své přátele na Zemi a s úsměvem jim nasvítí na cestu do země snů. A tak končí naše pohádka, ale nebojte se, Měsíček je stále s námi a září nám každou noc. Dobrou noc, milé děti, ať vás Měsíček pohladí svým světlem na dobrou noc.