Cesta malého ježka za duhou
V jednom hlubokém, tajemném lese žil malý ježeček. Byl to ježek, který měl rád dobrodružství a objevování nových věcí. Jednoho krásného jarního dne, když se procházel po lese, uviděl něco úžasně krásného. Byla to nejkrásnější duha, jakou kdy viděl. Jeho malé ježčí oči se rozzářily úžasem a rozhodl se, že se vydá na dobrodružnou cestu za duhou.
Ale nevěděl, jak se k duze dostat. Rozhodl se tedy, že se zeptá svých přátel v lese. Šel za veverkou, sovou a liškou a poprosil je o radu. Všechny zvířátka mu daly dobré rady a povzbudily ho na jeho cestě. S očima plnými odhodlání a srdcem plným odvahy se malý ježeček vydal na cestu.
Po cestě se setkal s různými překážkami, byla tam hluboká řeka, vysoká hora a temný les. Ale s pomocí svých nových přátel – žáby, která ho přepravila přes řeku, kozla, který ho vynesl na horu, a sovy, která mu ukázala cestu lesem, překonal všechny tyto překážky. Všechna tato zvířátka ho povzbuzovala a pomáhala mu na jeho cestě.
Konečně dorazil na konec duhy. Ale k jeho překvapení zjistil, že duha zmizela. Byl smutný, protože chtěl najít poklad na konci duhy. Ale pak si uvědomil, že i když nenašel poklad, který hledal, zažil úžasnou cestu plnou dobrodružství.
Tak se malý ježeček vrátil domů do svého lesa. Když se vrátil, všechna zvířátka ho přivítala s radostí a oslavovala jeho návrat. A ježeček pochopil, že pravý poklad není zlato nebo drahokamy na konci duhy. Pravý poklad jsou přátelé, které potkal na cestě, a dobrodružství, které zažil. A tak žil šťastně až do konce svých dnů, plný radosti a vděčnosti za to, co zažil.
