Dráček Dalibor a hvězdné přání

Vdaleké zemi, kde se vrcholky hor dotýkaly oblohy, žil malý dráček jménem Dalibor. Měl krásné zelené šupiny a oči plné zvědavosti. Co noc ležel na svém oblíbeném kopci a zíral na nebeskou klenbu, fascinován tisíci jiskřivými hvězdami. Ačkoliv mohl létat, chtěl létat výš a blíže ke hvězdám, aby s nimi mohl tančit a hrát si.

Jednoho dne se Dalibor rozhodl navštívit starého mudrce Ignáce, který žil na samém vrcholu nejvyšší hory. Ignác byl známý svými moudrými radami a znalostí starých kouzel. Když mu Dalibor vyprávěl o svém snu, mudrc se usmál a řekl mu o kouzelném hvězdném kameni, který měl moc vzít kohokoli ke hvězdám.

Plný odhodlání vyrazil Dalibor na cestu za tímto kouzelným kamenem. Během své cesty se setkal s veselým motýlkem Marií, která milovala tance mezi květinami, a veverkou Viktorií, která byla mistryní v lezení po stromech. Obě dvě zvířátka byla nadšena z Daliborova příběhu a rozhodly se mu pomoci najít kámen.

Nebyla to jednoduchá cesta. Museli čelit větrným bouřím, hádankám, které hlídali kameny, a lstivým stínům, které je snažily odradit. Ale s každou zkouškou se jejich přátelství stávalo silnějším. Díky Mariině tanci se jim podařilo ukolébat bouře k spánku, a Viktoriina zručnost pomohla najít správnou cestu skrze husté lesy. Nakonec, díky svému týmovému duchu, našli kouzelný hvězdný kámen.

S kamenem v pařátech se Dalibor vrátil na svůj oblíbený kopec, zatímco Marie s Viktorií seděly vedle něj. Když dráček kámen pozvedl k obloze, celá trojice byla obklopena zářivým světlem a najednou se ocitli uprostřed tanečního kroužení hvězd. Tančili a hráli si celou noc, až dokud první paprsky slunce neoznámily nový den. Unaveni, ale naplněni radostí, se všichni tři uložili k spánku na kopci, sníce o svých dalších dobrodružstvích mezi hvězdami. A tak, pod záštitou hvězdné oblohy, skončila jejich kouzelná noc. Dobrou noc, malí dobrodruhové!