V srdci hlubokého lesa, kde řeka zpívá písničku a stromy tajně šeptají, se nacházela malá vesnička indiánů. V této vesnici žil mladý indián jménem Vítr. Měl tmavé vlasy jako havraní křídlo a oči, v nichž tancovaly jiskry dobrodružství. Vítr miloval přírodu, lov a hlavně hudbu. Každý večer si před spaním poslechl příběhy starých válečníků a moudrých žen.
Jednoho dne, když se Vítr procházel lesem, objevil zvláštní flétnu ležící na kameni u břehu řeky. Byla vyrobená z jednoho kusu dřeva a na jejím povrchu byly vyřezávány vzory hvězd a měsíců. Vzpomněl si na starou legendu, o starém mudrci, který kdysi vlastnil magickou flétnu.
Zvědavý Vítr si sedl na kámen a pokusil se zahrát na flétnu. Jakmile položil rty na flétnu a vydal první tón, kolem něj se začala objevovat zvířata. Srnci, lišky, sovy a dokonce i rys. Všichno si přišli poslechnout hudbu. Všiml si, že když hraje smutnou melodii, voda v řece se stane klidnější, a když hraje veselou písničku, listy na stromech začnou tančit.
Znenadání se před Větrem objevil duch starého mudrce. Byl to průzračný starý muž s bílými vlasy a kouzelnými očima. „Dobře hraješ, mladý indiáne,“ řekl duch. „Ale pamatuj, že s touto flétnou přichází velká odpovědnost. Musíš ji chránit a nesmíš ji používat pro sobecké účely.“ Vítr slíbil, že bude flétnu chránit a používat moudře.
Když se Vítr vrátil do vesnice s flétnou, všichni byli ohromeni jeho hrou. Hrál pro ně až do pozdní noci, a když všichni usnuli, šel zpět do lesa. Položil flétnu zpět na kámen u řeky, aby ji další hledač mohl najít a naučit se o její magii. A tak, pod hvězdnou oblohou, mladý indián Vítr usnul vedle řeky, srdce plné vděku a dobrodružství.
© 2025 – Truhla Pohádek