Bylo jednou jedno Měsíčkovo království, daleko za hvězdnou oblohou, kde každý večer malý Měsíček zářil světlem, které uspávalo děti na Zemi. Byl to krásný, tichý svět, plný stříbrného prachu a tisíců svítících hvězd. Ale malý Měsíček byl zvědavý a chtěl poznat, jaký je svět pod ním, na Zemi. Jeho otec, velký Měsíc, mu vyprávěl o zelených lesích, modrých řekách a veselých dětech, a Měsíček to všechno chtěl vidět na vlastní oči.
Jednoho dne se Měsíček rozhodl, že je čas pro jeho dobrodružství. Skočil z nebes na Zemi a začal objevovat její krásy. Potkal zvířata v lese, která byla na první pohled divoká, ale ve skutečnosti byla velmi přátelská a milá. Poznal také veselé děti z blízké vesnice, které se s ním chtěly hrát a ukázaly mu, jaké je to být dítětem na Zemi.
Ale brzy nastal problém. Když se setmělo a Měsíček chtěl zase zazářit na obloze, zjistil, že neví, jak se vrátit. Pohled na Zemi z výšky byl úplně jiný než pohled z lesa, a tak se Měsíček ztratil a cítil se sám a smutný.
Ale nebyl sám dlouho. Zvířata z lesa a děti z vesnice, které potkal během dne, mu přišly na pomoc. Všechny se spojily, aby mu pomohly najít cestu zpátky na oblohu. Pomocí světlušek a zrcadla vytvořili cestu světel, kterou Měsíček mohl sledovat zpátky do svého domova. A tak se našemu malému Měsíčkovi podařilo vrátit se na oblohu a děti na Zemi mohly znovu usnout pod jeho jemným světlem.
A od té doby, kdykoliv Měsíček zazáří na obloze, vzpomene na své přátele na Zemi a s úsměvem jim nasvítí na cestu do země snů. A tak končí naše pohádka, ale nebojte se, Měsíček je stále s námi a září nám každou noc. Dobrou noc, milé děti, ať vás Měsíček pohladí svým světlem na dobrou noc.
© 2025 – Truhla Pohádek