Jak sluníčko zahřálo mrazivé království

Jednoho dne, v království, kde byla vždy zima, kde se ledové věže třpytily jako drahokamy a kde obyvatelé chodili v teplých bundách po celý rok, se na obloze objevilo malé Sluníčko. To bylo velice zvláštní, protože v Mrazivém království skoro nikdy nesvítilo slunce. Sluníčko pozorovalo z dálky krásné, ale zároveň ledové království, a cítilo, jak mu taje srdíčko nad tím, jaké těžkosti musí jeho obyvatelé každodenně překonávat.

Sluníčko se proto rozhodlo, že království pomůže. Nebylo to ale tak jednoduché, jak se mohlo zdát. Muselo se vydat na dlouhou a těžkou cestu přes vysoké ledové věže a hory, které obklopovaly království. Snažilo se zářit co nejjasněji, ale mráz byl silný a led nepoddajný. Přesto se Sluníčko nevzdávalo. Věřilo, že dokáže království zahřát a přinést mu tak úlevu.

Po mnoha dnech cesty, kdy Sluníčko muselo překonávat jeden ledový vrchol za druhým, se dostalo na samotný vrchol nejvyšší hory. Tam se rozhodlo vynaložit veškerou svou sílu a zazářit co nejjasněji. A opravdu, jeho záře byla tak silná, že začal led pomalu tát. Byl to zázrak, který obyvatelé království sledovali s otevřenými ústy.

Poté, co Sluníčko zazářilo co nejsilněji, se unavené, ale spokojené, vrátilo zpět na oblohu. Když se ohlédlo dolů na království, vidělo, jak ledové věže a hory pomalu tají a jak se obyvatelé začínají usmívat. Vědělo, že svůj úkol splnilo. Od toho dne v Mrazivém království začalo trochu tát a obyvatelé mohli konečně cítit teplé paprsky slunce na svých tvářích. A tak zůstalo i nadále, protože od té doby už Sluníčko na Mrazivé království nikdy nezapomnělo a pravidelně ho svou návštěvou hřálo. A všichni žili šťastně až do konce svých dnů.